原典講読『宗教と生活』 83

 

(1) 原文「1027番」


 83 Nunc quomodo fit conjunctio per praecepta decalogi, aliquid dicetur. Dominus solus conjungit hominem Sibi, et non homo se Domino; conjungit Dominus hominem Sibi per id, ut homo praecepta illa sciat, intelligat, velit et faciat; quando homo facit illa, tunc est conjunctio; si autem non facit illa, cadit velle illa, et cum velle etiam intelligere et scire illa: quid enim est velle, cum homo non facit quando potest? estne ens rationis? Inde sequitur quod conjunctio fiat quando homo facit praecepta decalogi.


Sed dictum est quod Dominus solus conjungat hominem Sibi, et non homo se Domino, et quod conjunctio fiat per facere; inde sequitur quod Dominus apud hominem faciat praecepta illa. Sed quisque videre potest quod foedus non ineatur, et per id conjunctio fiat, nisi aliquod vicissim apud hominem sit, ut non modo consentiat, sed etiam recipiat. Propter illum finem indiderat Dominus homini liberum volendi et faciendi sicut a se, ac tale liberum ut homo non sciat aliter, dum verum cogitat et bonum facit, quam quod sit intus in se, et sic a se. Hoc vicissim est a parte hominis ut fiat conjunctio. Sed quia id liberum est a Domino, et continue ab Ipso, homo omnino agnoscet quod cogitare et intelligere verum, ac velle et facere bonum, non sit a se sed a Domino, secundum illa quae supra (n. 946, 971, 973) de hac re dicta sunt.


Quapropter dum homo se conjungit Domino per sex ultima praecepta sicut a se, tunc Dominus conjungit Se homini per tria prima praecepta, quae sunt quod homo agnoscat Deum, credat in Dominum et sanctum habeat nomen Ipsius. Horum fides non apud hominem est, utcunque credat quod sit, nisi abstineat a malis ut peccatis quae in altera tabula, hoc est, in sex ultimis praeceptis, praescripta sunt. Haec sunt foederis a parte Domini et a parte hominis, per quae conjunctio reciproca, quae est ut homo sit in Domino, et Dominus in homine (Joh. xiv. 20).


 


(2) 直訳


Nunc quomodo fit conjunctio per praecepta decalogi, aliquid dicetur. そこで、十戒の戒めによってどのように結合が生ずるか、何らかのものが言われる。


Dominus solus conjungit hominem Sibi, et non homo se Domino; 主だけが人間をご自分に結合する、また人間が自分自身を主に〔結合させるのでは〕ない。


conjungit Dominus hominem Sibi per id, ut homo praecepta illa sciat, intelligat, velit et faciat; 主は人間をご自分にそれによって結合する、人間がそれらの戒めを知る、理解する、欲する、また行なう〔ようになる☆〕こと。


ut-節は「望しい目的」を表わします。それでもあえて訳出する必要はありません。


quando homo facit illa, tunc est conjunctio; 人間がそれらを行なう時、その時、結合がある。


si autem non facit illa, cadit velle illa, et cum velle etiam intelligere et scire illa: けれども、もしそれらを行なわないなら、それを欲することは倒れる(むだである)、また欲することとともにさらにまた理解することとそれらを知ることも〔むだである〕。


quid enim est velle, cum homo non facit quando potest? というのは欲することとは何であるか、人間ができる時、行なわないとき?


estne ens rationis? 想像の所産☆ではないのか?


ens rationisで熟語(成句)です。直訳は「議論(推論)の存在」。


Inde sequitur quod conjunctio fiat quando homo facit praecepta decalogi. ここから、~ということになる、結合は人間が十戒の戒めを行なう時、生ずること。


Sed dictum est quod Dominus solus conjungat hominem Sibi, et non homo se Domino, et quod conjunctio fiat per facere; しかし、言われる、主だけが人間をご自分に結合すること、また人間が自分自身を主に〔結合させるのでは〕ない、また結合は行なうことによって生ずること。


inde sequitur quod Dominus apud hominem faciat praecepta illa. ここから、~ということになる、人間のもとの主がそれらの戒めを行なうこと。


Sed quisque videre potest quod foedus non ineatur, et per id conjunctio fiat, nisi aliquod vicissim apud hominem sit, ut non modo consentiat, sed etiam recipiat. しかし、それぞれの者が見ることができる、契約は入れられない(引き受けられない)こと、またそのことによって結合が生じない、あるものが逆に人間のもとにないなら、単に同意するだけでなく、しかしまた受け入れるような。


Propter illum finem indiderat Dominus homini liberum volendi et faciendi sicut a se, ac tale liberum ut homo non sciat aliter, dum verum cogitat et bonum facit, quam quod sit intus in se, et sic a se. その目的のために、主は人間に植え付けた(与えた)自分自身からのように欲する、また行なう自由を、そしてこのような自由を、人間が異なって知らないような、真理を考え、善を行なっている時、内部に、自分自身のなかにあること以外に、またこのように自分自身から。


Hoc vicissim est a parte hominis ut fiat conjunctio. 逆に(言えば)このことが人間の側に結合が行なわれるためにある。


Sed quia id liberum est a Domino, et continue ab Ipso, homo omnino agnoscet quod cogitare et intelligere verum, ac velle et facere bonum, non sit a se sed a Domino, secundum illa quae supra (n. 946, 971, 973) de hac re dicta sunt. しかし、この自由は主からであるので、また絶えずその方から、人間はすべての点で(まったく)認める(未来)、真理を考えること、また理解すること、そして善を意志すること、また行なうことは自分自身からでなく主からであること、それらにしたがってそれらは上に(946, 971, 973番☆)、これらの事柄について言われている。


この講座では14、33、35番です。


Quapropter dum homo se conjungit Domino per sex ultima praecepta sicut a se, tunc Dominus conjungit Se homini per tria prima praecepta, quae sunt quod homo agnoscat Deum, credat in Dominum et sanctum habeat nomen Ipsius. そのために、人間が自分自身を主に結合させる時、最後の六つの戒めによって自分自身からのように、その時、主はご自分を人間に結合させる、最初の三つの戒めによって、それらは、人間が主を認めること、主を信じる、またその方の名前を聖なるものに保つ。


Horum fides non apud hominem est, utcunque credat quod sit, nisi abstineat a malis ut peccatis quae in altera tabula, hoc est, in sex ultimis praeceptis, praescripta sunt. これらの信仰は人間のもとにない、どれほど信じても、そのことである☆と、罪として悪をやめない(慎まない)なら、、それらはもう一つの板に、すなわち、最後の六つの戒めの中に、定められている。


そのこと(quod)とは、信仰が人間に、すなわち「自分に」ある、と信じることです。


Haec sunt foederis a parte Domini et a parte hominis, per quae conjunctio reciproca, quae est ut homo sit in Domino, et Dominus in homine (Joh. xiv. 20). これらは契約のものである、主の側からの、また人間の側からの、それらによって相互の結合が〔ある〕、それは人間が主の中にあるように、また主が人間の中に(ヨハネ14:20)


 


(3) 訳文(『黙示録講解』1027)


 そこで、十戒の戒めによってどのように結合が生ずるか、何らかのものを述べよう。


主だけが人間をご自分に結合し、人間が自分自身を主に結合させるのではない。主は、人間がそれらの戒めを知り、理解し、意志し、また行なうことによって人間をご自分に結合する。人間がそれらを行なう時、結合がある。けれども、もしそれらを行なわないなら、それを意志することはむだであり、また意志することとともにそれを理解すること知ることもむだである。というのは、人間ができても、行なわない時、意志するとは何なのか? 想像の所産ではないのか? ここから、結合は人間が十戒の戒めを行なう時、生ずることがいえる。


 しかし、主だけが人間をご自分に結合し、人間が自分自身を主に結合させるのではなく、また結合は行なうことによって生ずる、と言われている。ここから、人間のもとの主がそれらの戒めを行なうことがいえる。しかし、単に同意するだけでなく、しかしまた受け入れるようなあるものが(逆に)人間のもとにないなら、契約に入れられない、またそのことによって結合が生じないことは、だれもが見ることができる。その目的のために、主は人間に自分自身からのように欲する、また行なう自由を植え付けた、そしてこのような自由は、人間が真理を考え、善を行なっている時、自分自身の中の内部にある、またこのように自分自身からとしか知らないようなものである。逆に言えば、このことが人間の側に結合が行なわれるためにある。しかし、この自由は主から、また絶えずその方からのものであるので、人間はすべての点で、真理を考え、理解すること、そして善を意志し、また行なうことは自分自身からでなく主からであることを、前に(946, 971, 973番☆)これらの事柄について言われているそれらにしたがって認めなければならない。


 そのために、人間が最後の六つの戒めによって自分自身からのように自分自身を主に結合させる時、主は、最初の三つの戒めによってご自分を人間に結合させる、それらの戒めは、人間が主を認め、主を信じ、その方の名前を聖なるものに保つことである。これらの信仰は、自分にはあるとどれほど信じても、もう一つの板に、すなわち、最後の六つの戒めの中に定められている悪を罪としてやめないなら、その人間のもとにない。これらは主の側からの、また人間の側からの契約に属すものであり、それらによって、人間が主の中にあり、また主が人間の中にある(ヨハネ14:20)ようにする相互の結合がある。


この講座では14、33,35番です。

コメントを残す